Pes nebo fena? Šarplaninec nebo šarplaninka?

14.01.2015 12:09

Fena nebo pes?

Tato otázka zazní vždy, když se člověk rozhoduje o budoucím psím kamarádovi.
Obojí pohlaví má své pro i proti. Teď jde jen o to, co budete schopni respektovat a s jakými pro i proti se smíříte. Pokud jste se tedy rozhodli pro šarplanince, tedy psa ostřejšího rázu s vrozenou schopností hlídat, je potřeba vybírat hlavně s rozumem!  S výběrem také může pomoci sám chovatel, který Vám určitě rád vysvětlí klady a zápory obou pohlaví. Nicméně, ať už se rozhodnete jakkoliv, dbejte na to, aby Vám tento čtyřnohý miláček nepřerostl přes hlavu.

 

Jaká je FENA?
Šarplaninka je subtilnější, menšího vzrůstu a nižší váhy. Je obratnější a rychlejší. Jsou přítulnější, věrnější, poddanější a je lépe tvárná než-li pes. Oproti psovi jsou opatrnější. Povahou je klidnější a měkčí než pes, ale oproti psovi je náladová, jako každá samice, když má „své dny“. Šarplaninka jedná spíše promyšleně, nejedná, jako pes v afektu, její útoky jsou menší intenzity a rázu. Při výcviku a výchově by měl být zvolen citlivější přístup. Výchova bývá snadnější, protože je lépe ovladatelná, poslušnější, a tím pádem je více vhodná pro chovatele začátečníka. Více se váže na svého pána a asistuje mu kde to jen jde. Také bývají velmi žárlivé a nedovolí jen tak někomu, aby se okolo jejího pána motal, to samozřejmě v případě šarplaninky platí i o páníčkovo zahradě. I k páníčkovo dětem se chovají velmi něžně a mazlivě, dokonce až mateřsky, avšak brání a hlídá je stejně, jako svého pána.
Nevýhodou je zpravidla dvakrát do roka opakující se hárání, dále změna chování v době hárání, když má tendence unikat za psy. Tři až čtyři  týdny musíme fenu dobře hlídat, aby nedošlo k nežádoucímu spojení. Hárání také sebou nese určitou změnu v chování. Šarplaninka je ustaraná, ješitná a velmi mazlivá. Je-li fena v době hárání ve výcviku, znamená to přerušit výcvik na poslední dva týdny hárání. Není třeba ani zvlášť zdůrazňovat, že je velmi nepříjemné pro držitele feny, padne-li hárání do termínu zkoušek a výstav.  Nevýhodou je také fakt, že v době hárání feny, páníček plní funkci „odháněče“ nechtěných nápadníků, kteří se pochopitelně kolem feny ochomítají. Mladé šarplaninky většinou ještě neví co a jak, ale jakmile dospějí, umí nápadníka odehnat sami a velmi rychle.
Co je bohužel dalším neduhem fen je "falešná březost", kdy se chovají tak, jako by očekávaly narození štěňat. Šarplaninky si staví „hnízda“ cupují pelechy a rozebírají boudy, v této činnosti jsou nezastavitelné. Takto „postiženou“ fenu je potřeba zaměstnat a to buď větší fyzickou aktivitou během, delšími procházkami nebo výcvikem.
Narozdíl od psa, si fena snadněji tvoří přátele mezi jinými psy, s ostatními fenami si musí hned od začátku sedět, pokud se tak nestane, můžete očekávat zuřivou rvačku, pokud však jedna fena uzná nadřazenost té druhé, mohou se z nich stát dobré přítelkyně. Dvě feny v domě se také spolu obvykle lépe snášejí než za shodných okolností dva psi.

Jaký PES?

Je logicky větší a mohutnější. To sebou nese i větší fyzickou zdatnost majitele. Pes je vždy prudšího chování mnohdy i tvrdohlavějšího než fena. Jeho útoky jsou razantnějšího a silnějšího rázu než jak tomu bývá u feny. Z čehož plyne pevnější a důslednější výcvik a výchovu.
Jsou povahově stabilnější – na rozdíl od fen nemají „své dny“.  Šarplaninec je pastevec, základní výcvik by mu neměl být cizí, ovšem musíte počítat s tím, že se učí výrazně pomaleji, oproti třeba Německému ovčáku, to samosebou platí i o feně.
Co je nevýhoda, jako u všech samců, je zájem o každý pach, každou „psí pesemesku“.  Pro někoho může být nevýhodou i neustálé značkování stromů, patníků, rohů, prakticky všeho, co pes uzná za své teritorium a jen velmi těžko se psovi vysvětluje, že ta zasazená tůje u plotu se prostě neoznačkovává. S tímto chováním samozřejmě souvisí „odrovnat“ všechny soky. Šarplaninec přímo rvačky nevyhledává, ale nenechá si nic líbit. Startuje tak říkajíc „na první našlápnutí“ a to pak chce opravdu velkou fyzickou zdatnost majitele, aby zůstal pevný v kramflecích, když jeho čtyřnohý andílek (50kg a výše) vyletí s ohromnou silou a razancí po vyzivateli.
V případě psa si můžete naplánovat výstavy i zkoušky na pevné datum, a to z jednoho prostého důvodu – pes nehárá.

Pokud chceme chovat dva jedince šarplanince, doporučujeme raději pár nebo dvě feny. Co nelze doporučit je chov dvou psů zároveň, protože se s největší pravděpodobností nesnesou i když jsou i výjimky, ale ty netrvají také věčně. A nezáleží na tom, zda jsou to bratři – tedy dva psi z jednoho vrhu nebo psi, kteří pocházejí z jedné chovatelské stanice nebo psi, kteří spolu jen vyrůstali. Jakmile psi dospějí, stanou se z nich dříve či později nepřátelé, jejichž spor (ať už o Vaši přízeň, nebo jen o to, kdo u plotu bude štěkat první) může vyústit do krvavých problémů.